Než vyrazíte

Lokalita: Budeč / Střední Čechy
Délka výletu: cca 4 km
Výchozí místo: Zákolany, u obecního úřadu
Náročnost: lehká
Zvládnou to psí kamarádi: ano
Typ výletu: okruh
Bojovka: ANO, je k dispozici

Kam chodil sv. Václav do školy

 Že svatého Václava, patrona naší země, zavraždili ve Staré Boleslavi, ví všichni. Ale víte, kde vyrůstal a vzdělával se?  Pravděpodobně ho vychovávala převážně jeho babička Ludmila. A jeho otec Vratislav se rozhodl, že Václava pošle na Budeč, aby se tu učil. Tam vás dnes vezmu a zároveň vás provedu typickou přírodou středních Čech, tak jak vypadá, když opustíte městské satelity a pole.

Začínáme v obci Zákolany. Je tu parkoviště, dá se sem dojet autobusem i vlakem – ideální výchozí bod. Náš výlet je relativně krátký, dá se skvěle spojit třeba se svatováclavskými slavnostmi. V tenhle slavný den, je tu sice víc lidí, ale my se projdeme i dál, kde už takové davy nebudou.

O svatém Václavu toho určitě víte hodně, ale je zajímavé, že vlastně většina informací, které máme, pochází z legend.  I data ohraničující jeho život jsou zahalena cípem mlhy. Narodil se asi roku 907 a zabit vlastním bratrem (a jeho družinou) byl určitě 28. září a to buď roku 935 (nebo 929). O pátrání po správném datu je napsána úžasná knížka, která se jmenuje Vražda Václava, knížete českého od Miroslava Ivanova. Četla jsem ji, když mi bylo 14 a myslím si, že právě tahle knížka mě přivedla k lásce k historii. Co víme jistě je to, že je synem knížete Vratislava a jeho ženy Drahomíry. Také je jisté, že jeho babičkou byla kněžna Ludmila, která byla později prohlášena za svatou. Babička se o Václava pravděpodobně starala mnohem více než jeho matka (asi měla hodně vladařských povinností). Tady na Budči se Václav vzdělával, pravděpodobně v latině a také se mu tu do ruky dostaly i slovanské knihy.

Budeč je návrší, které objímají dva potoky – Týnecký a Zákolanský. A taky je to hradiště, o kterém byly první zmínky už v době slovanských kmenů. Nejvýznamnější tenhle vrch určitě byl v 10. století, v době Přemyslovců. V tu dobu tady bylo velké hradiště, které bylo opevněné a táhlo se až na kraj Zákolan. Nacházel se tu palác a samozřejmě kostel. V té době tu byly dva – a protože to byla doba románská, byly to rotundy. Zachovala se jedna, spolu s věží a to je současný kostel sv. Petra a Pavla. A kousek dál, uprostřed rozlehlého trávníku jsou vidět základy původního kostela zasvěcenému panně Marii. Ale pozor! Není to dochované zdivo, je to maketa, kterou tu na základě archeologického zaměřování dal udělat archeolog Miloš Šoll. Je opravdu škoda, že do rotundy se nesmí, na prohlídky jsou vyhrazeny jen některé dny v roce. Na celý rok jsou vypsány na webu kladenského vlastivědného muzea. Na svátek sv. Václava, 28.9.,  se na Budči vždycky konají Svatováclavské slavnosti. Ty letošní začínají v 10 hodin a jsou nabité jak kulturou, tak gastrem i ochůdky. Při komentovaných prohlídkách si prohlédnete třeba zbrojnici či kuchyň, dozvíte se o sv. Václavu a budou tu i řemeslné dílny! Přesný program a informace najdete i na facebookových stránkách této akce

Když už jste si prohlédli hradiště, je čas vyrazit dál. Naproti hřbitovní zdi je krásný výhled do kraje, který je směrován nad Zákolanský potok. Je tu lavička a taky stolec, na kterém je nakreslený kalich. Jak jsem se dozvěděla, je to oltář, kde se konají svatby. A nejen ty husitské. Jsou tu i evangelické, katolické i zcela civilní. Pokochejte se, představte si ten obřad a pak se dejte dál po červené značce. Za chvilku, asi tak 200 metrů dále po cestě, se dostaneme k dalšímu výhledu. Je na druhou stranu, směrem k Týneckému potoku. Co se mi ale líbí nejvíc, není výhled, ale úžasná moderní Boží muka. Jsou z roku 2018, jako materiál je použitý beton. Nejenže kaplička elegantně vypadá, ale má ještě jedno tajemství. V jejím srdci je totiž úl pro včely a čmeláky. V srdci Čech bylo v dávných dobách zvykem do božích muk přidávat úlečky, lidé věděli, že je dobré se o včeličky starat. Tohle je hold vzdaný tradici.

Tady už definitivně opouštíme hradiště i svatého Václava, a vydáváme se vstříc přírodě. V téhle lokalitě se podařilo ji zachovat opravdu v takovém rázu, jak vypadala právě v dobách Václava. Takže tu najdeme les, louku (ta je tedy v soukromém vlastnictví), ale také úzkou cestičku, která vypadá jako by ji někdo proklestil roštím, jen pro tyhle účely. To je také pravda. Ale není to proto, abyste se dostali z bodu A do bodu B, ale abyste viděli, jak to v takových mokřinách kolem potoka vypadá. Tyhle jsou kolem potoka Zákolanského a ten brzy potkáme.

Mezitím si ale cestou prohlédněte, co tu všechno roste. Jsou tu klasické lopuchy (mají i přes dva metry), poznáte je podle pichlavých kuliček. Lopuchů je víc druhů, některé jsou jen při zemi a ty mají kuličky relativně malé, ale tenhle druh se jmenuje Lopuch větší a jeho kuličky mají tak 5 cm v průměru. Pak tu rostou šípky, hloh (ten má taky červené plody, které vypadají jako šípky a listy jsou zas podobné angreštu), jabloně a trnky. A až půjdete kolem louky, tak se těšte na setkání s koněm. Tedy s více koňmi. Je tu parkurová stáj i s výběhem a pastvinami pro koníky. Jen dejte pozor, nedotýkejte se ohradníku. Je elektrický a proud v něm opravdu je.

Za chvilku se už zase dostáváme do civilizace. Tady se právě poprvé potkáme s potokem. A jakmile přejdeme trať, tak se dostaneme na krásně upravenou stezku, která je obklopena lavičkami a vede právě kolem potoka. Tady je jedno z ideálních míst, kde si můžete splnit nějaký úkol z bojovky. Tentokrát mám pro vás připravený pracovní list a pár her, které se dají použít kdekoli uznáte za vhodné. Tak určitě vyzkoušejte!

A jsme zpátky v Zákolanech! A teď je pravý čas si místních zajímavostech něco povědět. Bylo o nich slyšet z mnoha důvodů. V 19. století se proslavily tím, že odtud byl velký myslitel a učitel Karel Slavoj Amerling. Ten chtěl obnovit slávu budečského centra vzdělanosti a měl v úmyslu vybudovat ústav pro vzdělávání budoucích učitelů. Nejdříve ho chtěl postavit v Praze na Novém Městě,  pak odkoupit pozemek nahoře na Budči, ale ani jedno se mu nepodařilo zrealizovat. Nicméně když byl jako ředitel na střední škole v Praze, založil tradici „budečských porad“ , které měly pomáhat učitelům v rozvoji. A také založil časopis, který se jmenoval Posel z Budče. Tyhle jeho snahy teď v Zákolanech připomíná základní a mateřská škola, která je krásně opravená a nese hrdý název „Obecná škola pod Budčí“

Další osobnosti, které jsou se Zákolany spojeny, jsou otec a syn Zápotočtí. Otec Ladislav byl jedním ze zakladatelů Československé sociálně demokratické strany dělnické (to je současná vládnoucí ČSSD). Narodil se v Kovárech, ale přesídlil do Zákolan. Syn Antonín se narodil tady v Zákolanech, byl politicky velmi aktivní a stal se druhým komunistickým prezidentem naší země, hned po Klementu Gottwaldovi. Má tady v parčíku, který je krásně opraven a je hned za silnicí přes parkoviště u rozcestníku, sochu. Všimněte si, jak mu vypadají uši. Co říkáte na to, že měl mezi lidmi přezdívku „Ušaté torpédo?“

Já jsem na Budči byla na konci léta, druhý zářijový týden. Krásně tu svítilo sluníčko a výlet je naprosto ideální pro podzimní dny, ale směle sem vyrazte kdykoli, dokonce i v zimě! Terén je nenáročný, jen si vezměte botky, ve kterých to nebude klouzat.

Print Friendly, PDF & Email

Trasa a zastávky

Jak jsme to šli my

Co obsahuje hra

popis hry
Pracovní list sv. Václav
Pohybové hry Bouřka a Střelba na cíl
Postřehové hry ANO – NE a Co tam nepatří
Kvízová hra Zvídavé otázky

Tip, jak se dobře najíst

Ve spolupráci s

Foodblog o gastro štěstí z domácí kuchyně Jany a Štěpána.

Další tipy na výlety a bojovky

Lázeňské Hlinsko a Betlém

Lázeňské Hlinsko a Betlém

Na severozápadním okraji Českomoravské vrchoviny, jinak také známé jako Vysočina, je městečko Hlinsko. Na to jak je malé, je docela proslavené. Je to rodiště české značky ETA, také tu je slavná česká mlékárna Tatra. Ale víte, že jsou tu i lázně? A taky Betlém? Na obě tahle místa vás vezmu. Uvidíte, že lázně můžou vzniknout v kádi od sudu a že Betlém nejsou jen Vánoce.

Nad Svatojánskými proudy

Nad Svatojánskými proudy

Když slyším o Svatojánských proudech, vždycky si hned vzpomenu na staré černobílé fotky vorařů, kteří proplouvají mohutnými peřejemi. Tak tomu dřív i bývalo. Ale teď Svatojánské proudy nehučí, je to poklidná součást štěchovické vodní nádrže. Ta tu vznikla v roce 1943 a tím byl určen definitivní konec plavení dřeva po Vltavě. Ale meandry, které tu řeka vytváří, tu zůstaly a já vás vezmu se na ně mrknout. Pěkně shora.

Znáte Kamínek?

Znáte Kamínek?

Tentokrát to nebude o obrázkových kamíncích, které můžete potkat kdekoli v přírodě. Tenhle Kamínek je úplně jiný. Co byste řekli na pohled na krajinu skrz televizní obrazovku? A co takhle děsuplná historka o utopencích? Tenhle Kamínek je ve středních Čechách, hned za Prahou. Takže vzhůru do Zlatníků!

Nové výlety rovnou
do e-mailu

Dám vám vědět vždy, když nasbírám zase pár nových tipů.

4 + 10 =